Promrhaný talent Milana Pacandy

Zdroj: 1scznojmo.cz

Rodák z jihomoravské metropole načal profesionální kariéru roku 1995 v tehdejším Boby Brno. Již od začátku provázela Pacandu různá zranění, to nejtěžší si přivodil na jaře 1999, kdy byl v ligovém zápase na Žižkově odnesen ze hřiště po zákroku obránce Zakopala. Diagnóza: přetržený křížový vaz.

A jakoby toho nebylo málo, v závěru téhož roku měl autonehodu a ošklivě si poranil rameno. Prošel peklem, trpěl závislostí na automatech a už to vypadalo na konec s fotbalem. Pacanda se však nevzdal a dokázal se vrátit ve velkém stylu.

Přelomová byla sezóna 2001/2002. Soupeřům nasázel třináct branek a nebýt ještě lepšího výkonu libereckého Štajnera, koruna pro krále střelců by byla právě jeho.

Jenže to by toho štěstí bylo najednou až moc. Přišlo další zranění, tentokráte podvrtnutý kotník a Pacanda mohl začít od začátku.

Góly opět přišly v sezóně 2003/2004, když rychlý a šikovný útočník vytvořil na první pohled dokonalý ofenzivní tandem s vytáhlým Liborem Doškem. Vsítil jich celkem dvanáct a spekulovalo se o přestupu do mistrovského Baníku.

Na Bazaly však odešel pouze jeho spoluhráč Marek Zúbek, zatímco Pacanda se přestěhoval do Prahy a oblékl rudý dres Sparty, kde si zpočátku nevedl vůbec špatně. V podzimní části ligy si připsal na konto šest branek, polovinu z nich lovil ze sítě opavský brankář Vašek, a zahrál si i Ligu mistrů. Zdálo se, že problémům je konec.

Příchod nového trenéra Hřebíka měl ovšem pro Pacandu hrozivé následky. Přestal hrát, a pokud se na hříště dostal, tak jen na pár minut. Situace vygradovala v létě 2005 ročním hostováním v Insbrucku.

V tamním Wackeru pookřál a dal sedm branek, po skončení smlouvy se však hlásil na Spartě. Ta s ním nadále nepočítala a Pacanda se vrátil domů, do Brna.

Bývalou formu zde nenašel, za rok a půl pomohl týmu pouhými čtyřmi přesnými zásahy, zato se vyskytly finanční problémy. Brnu došla trpělivost a Pacanda odešel na několik hostování.

Nejprve zkusil štěstí ve Zlíně, poté se vydal až do dalekého Kazachstánu, konkrétně do klubu Šachtër Karagandy. Následovala první zkušenost se znojemským fotbalem a poznal i druhou slovenskou ligu v Moldavě nad Bodvou, kde dokonce kapitánoval.

V létě loňského roku se znovu ukázal ve Znojmě. Tamní vedení s ním mělo velké plány a bylo ochotno mu jakkoliv pomoci. Pacanda si ale jejich služeb nevážil, po slušném startu sezóny přestal chodit na tréninky a od listopadu se po něm jakoby slehla zem.

„Pacanda bude buď boháč, nebo nula,“ řekl v roce 2000 tehdejší trenér Brna Pavel Tobiáš. Jak moc měl pravdu, posuďte sami.