Čech, Baroš, Rosický aneb osa reprezentace z posledních let

Zdroj: flickr.com

Společně válčí již od nezapomenutelného EURA 2004, kde se z nich staly opory národního týmu, které úspěšné bojovaly se všemi možnými evropskými i světovými soupeři.

Petr Čech do reprezentace poprvé nakoukl v roce 2002, kdy nastoupil v přátelském zápase proti Maďarsku.  V zápase odchytal 75. minut a poté ho vystřídal Martin Vaniak. Češi tehdy vyhráli 2:0.

Podobný scénář se konal i o jeden a půl měsíce později. V zápase s Walesem se na hřiště dostal spolu s Čechem i Martin Vaniak. Střídání proběhlo už v 46. minutě a opět tato dvojice společnými silami uhájila čisté konto.

Až 6.9.2002, tedy v celkově čtvrtém zápase za národní áčko, nechal Karel Brückner Čecha na hřišti až do posledního hvizdu. Čech v přátelských zápasech přesvědčil, a tak se představil jako gólman číslo jedna v kvalifikaci na EURO 2004.

Od té doby se stal pro české národní mužstvo nepostradatelným hráčem a neochvějnou jedničkou mezi třemi tyčemi. Osm let trvá jeho dominance v české bráně a neočekává se, že by měla v nejbližší době skončit.

Ale ani brankářské kiksy se mu nevyhýbaly. Každý si učitě vzpomeneme na totální selhání v posledním zápase EURA 2008 s Tureckem. Běžela 87. minuta Češi si drželi vedení 2:1, které jim bohatě stačilo k postupu do čtvrtfinále.

Turecký hráč centroval z pravé strany zdánlivě lehounký centr, který by měl Čech bez problému sebrat. Z rukavic mu však vyklouzl přimo pod nohy Nihata Kahveciho, který bez problémů vyrovnal. O dvě minuty později dali Turci třetí gól a do čtvrtfinále šli místo nás oni.

Ale nemusíme chodit tak daleko. Například v nedávném zápase s Řeckem se Čech nedohodl se Sivokem a nesmyslně vyběhl pro míč, který mu opět vyklouzl z rukavic. Tentokráte nabídnuté šanci nepohrdnul Fanis Gekas. Naštěstí to byla už jen kosmetická úprava skóre.

V letošním EURU odehrál samozřejmě všechny čtyři zápasy a tím předskočil v tabulce reprezentačních startů takové legendy jako jsou Zdeněk Nehoda, Jan Koller a Pavel Nedvěd. 94 zápasů za národní mužstvo ho řadí na druhé místo za Karla Poborského, který má na svém kontě 118 zápasů. Čechovo atakování této hranice není určitě bezpředmětné.

O jeden jediný start méně má Milan Baroš. Baroš však už další narozdíl od Čecha nepřidá. Český útočník totiž ihned po posledním zápase na letošním EURU ukončil svojí reprezentační karIéru. Bohužel se tak stalo v pouhých 30 letech. Zdá se, že Milan neunesl nátlak na jeho osobu a chtěl už žít normální nemedializovaný život.

Zaměřme se, ale nyní na tehdy mladičkého Milana Baroše, který se stal oblíbencem mladých žen i malých fotbalistů. Baroš si prožil debut v seniorské reprezentaci v dubnu 2001 proti Belgii. A hned se zapsal do střelecké listiny. 

K druhému zápasu nastoupil v červnu proti Severnímu Irsku v rámci kvalifikace na světový šampionát v roce 2002 a i tehdy začal na lavičce náhradníku. Do zápasu naskočil stejně jako proti Belgii v 46. minutě a opět vsítil branku. Bilance dva zápasy = dvě branky předpovídala rodákovi z Vigantic zajímavou kariéru.

 „Získej nyní mimořádný bonus 1.000 Kč  od Fortuny“

Do reprezentace se začínal prosazovot čím dál častěji až to vyvrcholilo neuvěřitelným mistrovstvím Evropy 2004 v Portugalsku. Baroš k sobě našel skvělého parťáka v podobě vysokého Jana Kollera a jejich souhra nesla českému nároďáku kýžené ovoce.

Právě před zmiňovaným evropským šampionátu měl Baroš asi nejlepší formu za celou svojí reprezentační kariéru. V období 6.9.2002 -27.6.2004 nastoupil český útočník k 18-ti zápasů a připsal si neskutečných 17 branek. Střelecký prach mu však zvlhl v tu nejhorší možnou dobu.

V semifinále EURA proti Řecku měl na vstřelení gólu dlouhých 105 minut. Bohužel ani to nestačilo, branku nevstřelil ani Koller nebo někdo další, a tak Češi museli po smolném gólu z poslední minuty prodloužení jet domů.

Od té doby se už nikdy nedostal do takové formy jakou prožil právě při tomhle turnaji. Milan Baroš ukončil reprezentační kariéru jako druhý nejlepší střelec české historie. Před ním zůstal už jen jeho bývalý parťák Jan Koller s 55 góly. 

Z hlediska startů je na 3. pozici. Nastoupil k 93 zápasům a o dvě utkání předčil zmiňovaného Kollera a legendárního Pavla Nedvěda. Težko říct jak daleko by vystoupil kdyby ve své bohaté kariéře pokračoval.

Tomáš Rosický je dalším do party této výjimečné trojice. Debut si odbyl v únoru 2000 proti Severnímu Irsku, kde ale odehrál pouhopouhých osm minutek. Prostoru dostával čím dál víc, až se stal právoplatným členem sestavy v kvalifikaci na MS 2002.

Podobně jako předešla dvojice tak i Rosický se stal jedním z nejvyužívanějším hráčem Karla Brücknera. Bohužel pro něj i pro celé Česko je Tomášova kariéra propletena velkým počtem zranění.

Po odchodu Pavla Nedvěda do fotbalového důvodu to byl právě Rosický, který převzal dirigentskou taktovku po Grande Paolovi. Reprezentace s Rosickým a bez Rosického byla jednoznačně odlišná a nutno podotknout, že i slabší.

Došlo to tak daleko, že po Barošovi uvažuje o konci reprezentační kariéry i Tomáš Rosický. A to by byla rozhodně škoda. Z trojice kterou jsme si vzali dnes pod lupu má nejméně zápasů, přesněji 87, tedy stejně jako Pavel Kuka. A v současném kádru to je jednoznačně s 20 góly nejlepší střelec.

Všichni tři hráči startovali na třech evropských a jednom světovém šampionátu. Na MS 2006 a EURO 2008 nepostoupili ze skupiny, ale z letošního EURA a toho z roku 2004 ano. A minimálně Petr Čech a možná i Tomáš Rosický budou bojovat o světový šampionát v Brazílii. Povede se jim to ?